skip to Main Content

Slide

Proč studovat archivnictví?

„Chtěl jsem jít studovat do Olomouce“  Flynn Carsen

Zajímá tě minulost? Máš rád/ráda vše uspořádané a na svém místě? Jsi zároveň kreativní a láká tě objevovat nové věci? A nebojíš se ušpinit si ruce? Samostatně i v kolektivu?

Studium oboru Archivnictví všechno tohle nabízí…

Dostaneš je znalostmi
Budeš pracovat s opravdu hodně zajímavým materiálem. Staré listiny, knihy, pečeti, erby. Ať již u piva či během jiných diskusí pak budeš znát něco, o čem mají ostatní jen mlhavé představy.

Naučíš se návykům, které v budoucím zaměstnání jako když najdeš
Při studiu archivnictví se naučíš pečlivosti, trpělivosti a systematičnosti, tedy schopnostem, kterých si zaměstnavatelé cení.

Uplatníš se
Bez debat.

Dostaneš se dál
Při studiu archivnictví se podíváš na místa, která nemůže navštívit hned tak někdo. Nepřístupné archivy, historické knihovny, staré fary – pro jiné výjimečné místo, pro tebe přirozené prostředí.

Naučíš se číst, psát a počítat
Číst středověké listiny, psát kurent a přepočítávat historické datační formule na náš kalendář, aby bylo úplně jasno. Odborně se tomu říká pomocné vědy historické a v Olomouci se to učí dobrých dvě stě let.

Co u nás můžeš studovat?

archivnictví v bakalářském samostatném studijním programu

(dříve jednoobor)

archivnictví v bakalářském programu MAIOR nebo MINOR

(dříve dvouobor)

Maior znamená, že archivnictví považuješ za svůj hlavní obor a hodláš na něm časem vytvořit a obhájit bakalářskou diplomovou práci. Archivnictví „minor“ je vlastně doplňkem k jinému studijnímu programu typu maior.

Kombinovat archivnictví můžeš tak s téměř jakýmkoliv jiným oborem z nabídky Filozofické fakulty, který má formu „maior“ a „minor“. Zajímavou možností je i mezifakultní studium v kombinaci s Cyrilometodějskou teologickou fakultou. Naprostá klasika je dvouoborová kombinace s historickými vědami, latinskou či německou filologií. Obory se v mnohém prolínají – bez znalostí historie, latiny a němčiny se archivář prostě neobejde. Zajímavé kombinace, které se Ti nabízejí, jsou ovšem i s filmovými, divadelními, uměnovědnými studii, s judaistikou, religionistikou, s teorií a dějinami výtvarných umění či oborem evropská studia a diplomacie.

Pozor! Přijímací zkoušku musíš úspěšně vykonat na oba programy. Proto radíme podat přihlášku současně na jednooborové archivnictví: šance, že budeš přijat/a, se velmi zvyšuje, a druhý obor si můžeš „přibrat“ v průběhu studia.

Proč studovat u nás v Olomouci?

• Kde jinde studovat archivnictví než ve starobylé Olomouci – skryté perle Evropy.
• Studentská léta strávíš na druhé nejstarší filozofické fakultě v zemi s výjimečnou pověstí a tradicí!
• Budeš mít možnost studovat v cizině. Naše katedra má po světě více partnerských pracovišť na zahraničních univerzitách, než kdokoliv jiný.
• Těš se na práci v terénu, je pro nás důležité, abys získal/a praxi už v průběhu studia. Podíváš se třeba do Arcibiskupské knihovny Olomouc, diecézní knihovny litoměřického biskupství, Kláštera premonstrátů v Želivi a Teplé u Mariánských Lázní, Benediktinského opatství Rajhrad či knihoven v brněnském konventu milosrdných bratří. To zní docela dobře, ne?
• Staneš se členem téměř rodinné komunity. Seminární skupiny jsou příjemně malé a dovolují individuální přístup ke studentům i podporu v rozvíjení jejich odborných zájmů.
• Projdeš léty prověřeným rituálem pasování, při kterém se dovíš, kdo byli profesor Kristen a docent Bistřický. Pasování není samozřejmě povinné, ale je statisticky ověřeno, že významně zvyšuje celkovou úspěšnost studia – kde jinde může prvák poznat starší a zkušenější spolužáky?
• Dostaneš možnost stát se členem Studentské sekce České archivní společnosti, která se nám v Olomouci úspěšně rozvíjí.
• Kromě klasického archivního materiálu se tu můžeš naučit katalogizovat i knihy a bibliofilie, staré tisky, rukopisné i tištěné noty, grafiky a další výtvarné práce na papíře nebo historická církevní roucha.
• Máme specializovanou učebnu archivnictví vybavenou vším potřebným. Kopie listin, odlitky pečetí. Zasloužilou pozornost však vzbuzuje zejména naše sbírka pomůcek k interaktivní výuce heraldiky.
• Jsme sekce s nejvyšší spotřebou lihu na fakultě – samozřejmě technického. Poskytujeme jím první pomoc písemnostem napadeným plísní.
• Rozjíždíme spolupráci se sousední mateřskou školou. Kde jinde si vyzkoušet, jestli jsou tvé „soft skills“ dostatečně „soft“, než při přípravě a realizaci (archivně-historicky zaměřené) akce pro ty nejmenší?
• Za výjimečné zásluhy můžeš získat Řád myši archivní. Olomoucká specialita. Řádové dekorace je možno tiše a spořádaně obdivovat v naší učebně.
• Budeš to tady milovat, budeš se sem vracet a navždy zůstaneš součástí Olomouce.

Jak se k nám dostaneš?

• Do 15. března nám pošlete vyplněnou elektronickou přihlášku ke studiu.

• Podrobné informace k přijímacímu řízení najdete zde na webu fakulty.

Kde se uplatníš?

• Všude tam, kde se třídí, pořádají a archivují dokumenty nejrůznějších druhů, písemné či elektronické
• Na vysoce odborných pozicích v paměťových institucích, tj. muzeích, galeriích, památkových ústavech, knihovnách či archivech
• Ve státní správě a justici, kde ocení tvou schopnost číst historické texty a tvůj přehled o vývoji úřadů v minulosti
• V soukromém podnikání při zpracovávání rodokmenů nebo vyhledávání podkladů pro stavebně-historické průzkumy
• V jakýchkoliv odborných týmech zaměřených na archivnictví, kulturu a historii napříč státními, církevními i soukromými institucemi
• Ve všech oborech soukromé sféry, kde se ti hodí všeobecné humanitní vzdělání
• A samozřejmě v navazujícím magisterském studiu archivnictví nebo příbuzných oborů (např. historické vědy, judaistika, Euroculture…)

Naši absolventi

Obor archivnictví jsem na olomoucké univerzitě studoval v letech 2017–2020. Již od mala mě bavila historie, ale tu jsem kvůli velkému množství studentů studovat nechtěl, a tak jsem se začal na katedře historie poohlížet po jiných oborech. Do oka mi padlo právě archivnictví, na které jsem se také přihlásil. Sám jsem moc nevěděl, co od studia čekat, ale po rozpačitém začátku, pramenícího zejména z mé povahy, jsem si studium velmi oblíbil. Jednalo se o kombinaci pestrých předmětů, neutuchající snahy vyučujících své vědomosti předat studentům a velmi příjemné atmosféry relativně malého, ale o to přátelštějšího kolektivu ostatních studentů. Opomenout nesmím ani široké spektrum praxí v různých klášterech a knihovnách, které nám byly nabídnuty, a kterých jsem se s radostí účastnil, vzpomínky na ně si uchovávám dodnes.
Pokud vás zajímají odpovědi na otázky jako: Proč byl rok 1584 o 11 dní kratší? Proč je po Caesarovi patnáct století pojmenován kalendář? Na co se psalo před rozšířením papíru? Jak asi vypadala čeština v 15. století? Nebo proč dříve velmi rozšířená latina téměř zanikla? Na všechny tyto otázky a mnoho dalších fascinujících poznatků při studiu archivnictví narazíte. K tomu si samozřejmě přidejte jedinečnou atmosféru historické Olomouce plné 20 tisíc jiných studentů.
Nedílnou součástí archivnictví je také praxe ve vámi zvoleném archivu – během tohoto měsíce je nadmíru vhodné udělat dobrý dojem, přece jen obor archivnictví nestuduje moc lidí a čerstvých absolventů je poskrovnu. Sám mohu říci, že má praxe ve vojenském Správním archivu Armády České republiky v Olomouci byla velmi zajímavá a postupně se rozvinula do několikaleté brigády, s vyhlídkou na případnou další spolupráci. Vše závisí na Vašem přístupu, pokud cílevědomost doplníte kvalitní znalostí učiva, nemělo by pro vás být uplatnění na trhu práce žádný problém.

Mgr. Lukáš Smolka

pracovník spisové služby

Zájem o historii jsem projevovala již od mala. Po střední škole bylo tedy jasné, že mé kroky povedou právě tímto směrem. Studium archivnictví v Olomouci, pro které jsem se nakonec rozhodla, mě naučilo nejen chápat historii a její vliv na dnešní dění v širších souvislostech, ale také propojovat pomocné vědy historické s různými druhy dalších vědních oborů. I díky tomuto jsem za svou diplomovou práci o etnografovi Antonínu Václavíkovi, byť sepsanou již na jiné univerzitě, získala ocenění České národopisné společnosti.

Vzhledem k zájmu o moderní dějiny jsem po studiu nastoupila na mé vysněné místo v Archivu bezpečnostních složek. Do popředí se nakonec dostaly dějiny nejmodernější a nyní působím jako metodička spisové služby v Národním památkovém ústavu. Jak je vidno, cesty archiváře jsou nevyzpytatelné.

Mgr. Lucie Vrlová

vedoucí oddělení spisové služby, metodička; Národní památkový ústav Praha

V Olomouci jsem začala studovat v roce 1994 nejprve dějiny umění. Až po dvou letech jsem si k nim přibrala archivnictví jako druhý obor a nikdy jsem nelitovala. Studium mě bavilo – tedy alespoň většina předmětů – a byli jsme výborná parta. Malá, osmičlenná skupinka archivářů mezi spoustou historiků na katedře historie, což nás stmelovalo. Tato pospolitost se záhy rozšířila i na studenty archivnictví v dalších ročnících a na naše pedagogy. Především díky těmto báječným vztahům se mi vlastně podařilo úspěšně dostudovat. Musela jsem totiž časově značně náročné studium archivnictví kombinovat s přednáškami z dějin umění.

Studijní léta v Olomouci byla však i jinak pro mě jedním z nejbáječnějších období života. V menším městě (pocházím z Prahy) plném studentů, památek, cukráren a příjemných hospůdek si člověk prakticky nikdy nepřipadal osamělý a ztracený. Vše bylo po ruce, vše probíhalo bez stresu v poklidné až nadčasové atmosféře, alespoň tak to zůstalo v mých vzpomínkách.

Již v závěru studia se mi především díky relativně nezvyklé oborové kombinaci podařilo nalézt práci v malém archivu Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky, kde jsem zaměstnána dodnes. Naše fondy tvoří především pozůstalosti historiků umění a památkářů i fondy oborových institucí a spolků. Díky každodennímu styku s těmito materiály jsem se přirozenou cestou začala badatelsky zabývat historií uměnovědného oboru a památkové péče v Česku na konci 19. ale především ve 20. století. A zvláště minulost ochrany památek u nás je dodnes mým celoživotním zájmem. Vedla jsem projekt na výzkum osudů movitých památek zabavených německým obyvatelům Československa v roce 1945. V současnosti na něj navázal projekt věnovaný aktérům památkové péče v prvních dvou třetinách 20. století.

PhDr. Kristina Uhlíková, Ph.D.

pracovnice odd. dokumentace Ústavu dějin umění AV ČR, v. v. i.

Na studium archivnictví na Palackého univerzitě v Olomouci vzpomínám jako na dobu velice příjemnou a inspirativní, neboť kromě odborných informací jsme jako studenti měli možnost i jiných kulturních akcí, které pro studenty pořádala dr. Jana Oppeltová vždy v duchu studovaného oboru. Dodnes vzpomínám na pobyt v klášteře v Oseku pro jeho neopakovatelnou atmosféru jak prostorovou, tak i společenskou. Stejně tak inspirativní bylo i studium, kdy např. v osobách doc. Jana Bystřického či dr. Karla Müllera jsme přitažlivou formou pronikali do tajů nejen historie, nýbrž i pomocných věd, bez nichž se historie neobejde.

V současné době pracuji v Archivu Univerzity Hradec Králové a profesně se věnuji dějinám vysokého školství (studentského hnutí, učitelů samotných nebo vzdělání učitelů) a československo-nizozemským vztahům (neboť jsem dále vystudovala nizozemskou filologii a historii na FF UP). Mám možnost na katedře Pomocných věd historických a archivnictví FF UHK přibližovat studentům Archivnictví nebo Spisovou službu formou seminářů a přednášek.

S kolegy z jiných specializovaných archivů, nejen vysokých škol, jsme vytvořili vlastní odbornou skupiny v rámci České archivní společnosti – Odborná skupina vysokoškolských a vědeckovýzkumných archivů.

Profese archiváře se od dob mých studií dosti proměnila, kdy stále více do ní proniká digitalizace, a tak jsem vlastně studentem pořád, neboť pokrok zastavit nelze, a to ani v archivech. Práce je to pořád zajímavá a plná momentů odkrývání nečekaného.

Mgr. Sylva Sklenářová, Ph.D.

vedoucí archivu Univerzity Hradec Králové

Na olomoucké univerzitě jsem studoval v letech 1998 až 2001 bakalářský studijní obor archivnictví. Ještě během posledního semestru jsem začal pracovat v kutnohorském muzeu, ve kterém jsem vystřídal absolventku olomoucké historie Mgr. Radku Chramostovou. Olomoučtí archiváři za mých studií byli, a doufám, že stále ještě jsou, v rámci katedry historie takovou malou specifickou skupinou vedenou nezapomenutelnou (v tom nejlepším slova smyslu) Mgr. Janou Oppeltovou, Ph.D. Pravidelně jsme se setkávali se staršími i mladšími kolegy napříč ročníky a pořádali jsme společné akce, z nichž je nutné zmínit alespoň tzv. pasování mladých archivářů v Táboře nebo ve Znojmě. Konec konců díky ní bylo tak trochu i na nás studentech archivnictví, abychom zajistili adekvátní oslavu 70. narozenin vedoucího našeho oboru – doc. PhDr. Jana Bistřického, CSc.

Hodnotit Olomouc jako univerzitní město asi nemá smysl, protože je u nás zkrátka nejlepší. Dodnes se setkávám s řadou přátel, kteří studovali na jiných katedrách, vzpomínám na antikvariát u stadionu, na průšvihy, které jsme zažili s kluky z kolejí (zdárné ukončení studií nejlépe zajistí prolezení sloupu na Dolním náměstí), … Konec konců asi nejsem sám, kdo si na univerzitě našel i manželku a kdo si Olomouc vybral pro vlastní svatbu. Pracovně se sem snažím pravidelně vracet na různé konference nebo letní školu numismatiky.

Do kutnohorského muzea jsem sice nastoupil jako archivář, ale záhy jsem byl nucen rozšiřovat svou specializaci o nové a nové obory, jak už to v menších muzeích bývá. Obvykle jsem ale v hlavě narazil alespoň na základy vědomostí, na kterých se dalo stavět. Postupně jsem do své správy přebíral celou řadu sbírkových fondů (písemnosti, rukopisy, staré tisky, mapy a plány, ale např. i hudebniny, hudební nástroje nebo kamenné prvky). Naposledy to byla tak trochu vysněná sbírka numismatická. Za těch více jak dvacet let jsem v muzeu připravil dvě stálé expozice, přes 30 autorských výstav a dalších 40 jako člen autorského týmu nebo kurátor. Díky studiu archivnictví a především PVH jsem tak měl možnost připravit výstavu o Bibli kutnohorské a druhou o Bibli kralické, o působení řádu sv. Voršily v Kutné Hoře, návštěvě císaře pána v Kutné Hoře v roce 1906, výstavu k 600. výročí kutnohorské farnosti, k 150. výročí narození a 100. výročí úmrtí medailéra české secese Stanislava Suchardy nebo ke 140 letům našeho muzea.

Bc. Josef Kremla

archivář, historik a numismatik, kurátor a vedoucí odborného oddělení Českého muzea stříbra v Kutné Hoře

Studium archivnictví v Olomouci mi přineslo mnohé. V prvé řadě základy samotné archivní odbornosti, které spočívají nejen v přečtení, datování a objasnění vzniku různých zejména písemných pramenů, ale také jejich kritickému vyhodnocení, interpretaci a množnostem jejich přehledného a systematického uložení pro potřeby ostatních zájemců. V tomto ohledu se nejedná o plané teoretizování, ale o získávání zkušeností v postupech, které jsou úspěšně využitelné i v mnoha dalších oborech mimo archivní sféru. Obor archivnictví studoval vždy jen menší počet zájemců, což umožňovalo skutečnou blízkost mezi studenty napříč obory a skutečně osobní přístup ze strany vyučujících – celková atmosféra byla vždy milá a přívětivá. To jen podtrhovalo okouzlující prostředí historické Olomouce pulsující studentským životem. Ne všichni z ročníku našli práci přímo v archivnictví, ale mnozí se úspěšně uchytili v četných příbuzných sférách – správa spisové služby, knihovnictví, památková péče. I po dvanácti letech práce v archivu (konkrétně v archivu litoměřického biskupství, což je poněkud specifické pracoviště) jsem zde spokojen, nezapadal jsem prachem ani neobrostl plísní, a především mne práce baví. Pravda, kamarádi, kteří se po maturitě vydali na technické obory, jsou nepochybně lépe zabezpečeni, ale rozhodně si nestěžuji a určitý pracovní klid a jistota má také něco do sebe. Stejně tak jako skutečná archivářská kolegialita a sounáležitost napříč pracovišti, což denní realitu mile zpříjemňuje.

Mgr. Martin Barus

archivář Biskupství litoměřického

Chceš studovat v zahraničí?

U nás jsi na té nejlepší adrese.

• Nabízíme každému studentovi už od druhého ročníku možnost vyjet do těchto zemí: Spojené Království (Lincoln), Německo (Brémy, Münster, Halle), Dánsko (Kodaň), Rakousko (Vídeň), Francie (Paříž), Belgie (Lovaň), Itálie (Řím), Španělsko (Barcelona), Turecko (Eskisehir) a do spousty dalších. Bližší informace a celý aktuální seznam partnerských univerzit najdeš na webu naší katedry.

• V cizině můžeš nejen studovat, ale i získat odbornou praxi na stáži

• Naši studenti získávají pracovní zkušenosti například na Kanárských ostrovech (výuka na škole) nebo Maltě (archeologické výzkumy) atd.

• Náklady na studium i stáž ti hradí program Erasmus+ a CEEPUS. A nabízí se i celá řada dalších možností!

• Láká tě studium v angličtině? Na naší katedře můžeš navštěvovat odborné semináře vedené v angličtině, a to společně se studenty ze zahraničí, kteří k nám přijíždějí.

• Stejně tak jsi zván na přednášky světových odborníků, kteří k nám přijíždějí a přednášejí o nejnovějších trendech v našem oboru.

• Naše katedra má největší počet bilaterálních smluv se zahraničními univerzitami z celé Filozofické fakulty!

Kdo tě bude učit?

Věra Slavíková
Mým oborem jsou dějiny správy do roku 1850, zvláště dějiny církevní správy. Věnuji se terénnímu výzkumu církevních archiválií a knihoven patřících farnostem a nižšímu kléru. Dalším tématem, kterým se zabývám, jsou regionální dějiny Orlických hor, u nichž se zaměřuji především na církevní dějiny a památky.

Jana Oppeltová
Zabývám se výukou pomocných věd historických. Vědecky se věnuji českým a moravským klášterům v 17. století, hlavně každodennímu životu řeholníků a jejich působení v pastoraci, vědě a kultuře.

Ema Šimková
Zaměřuji se na dějiny 19. století, a to hlavně dějiny církevní a dějiny školství. Zajímají mě dějiny římskokatolické církevní správy na Moravě a každodenní provoz farností včetně správy jejich majetku a písemností vznikajících na farních úřadech.

DSC03590

Michael Viktořík
Odborně se zaměřuji na dějiny 19. století, především na témata z oblasti hospodářských a sociálních dějin (například na dějiny podnikání a podnikatelstva či samosprávu). Ve svém výzkumu věnuji pozornost také vojenským a urbánním dějinám, ale i regionálním dějinám 19. a 20. století.  Společně se budeme potkávat na kurzu Dějiny správy v letech 1848 až 1918.

Podolský

Karel Podolský
Předmětem mého odborného zájmu jsou české/československé dějiny 20. století se zaměřením na oblast politických, kulturních a vojenských dějin. Budeme se jim společně věnovat v rámci podzimních přednášek a seminářů třetího ročníku bakalářského studia, v následném letním semestru se pak spolu setkáme rovněž v závěrečné části kurzu Dějiny správy (1918 až 1989). A možná i u předmětu Muzejnictví, zaměřeného na každodenní praktickou činnost našich muzeí.

                                    …a mnozí další

Filozofická fakulta
Univerzita Palackého v Olomouci
Křížkovského 511/10
771 48 Olomouc
www.ff.upol.cz

Back To Top